Srpen 2009

Pro návštěvníky blogu

22. srpna 2009 v 12:15 | golgari |  blog
Drazí hosté,

články v rubrice Smečka jsou záležitostí členů smečky. Není to místo pro reklamy, prozby ani pro zásahy do děje od někoho jiného než člena smečky!
Prosím, dbejte toto pravidlo a nebudu muset Vaše komentáře mazat.

Pokud máte zájem o vztup do smečky, napište mi na mail.

S úctou
golgari

Lov

21. srpna 2009 v 22:59 | Irimë Nyss |  Smečka
Irimë, Elenya a Amia se za bouřky vydaly k lidské vesnici, aby se nasytily.

PowerWolf

17. srpna 2009 v 15:12 | golgari |  Skupiny
Jedná se o power metalovou kapelu z německého Saarbrückenu která se hudební scéně opět přimomněla tento rok vydáním nového CD Bible of the Beast (dřívější cd: Lupus Dei 2007; Return in Bloodred 2005)

Sestava: Attila Dorn (zpěv)
Matthew Greywolf (kytara)
Falk Maria Schlegel (klávesy)
Charles Greywolf (basa)
Stéfane Funébre (bicí)




Nová členka

13. srpna 2009 v 18:55 | goglari |  Smečka
Oficiálně vítám v našich řadách novou členku, succubu Hassen.

Její příběh již byl zveřejněn mezi ostatními členy smečky.

Doma?

8. srpna 2009 v 13:51 | Irimë Nyss |  Smečka
Po úspěšném zničení sídla upírů jsme se já a golgari odebrali 'domů', GennyS s námi nemluví a Amia s Elenyí se ztratily na toulky.
Pociťujíc uspokojení z dobře odvedené práce mám teď chvíli čas na rozjímání a myslím, že brzo nás přijde někdo navštívit ze 'znepřátelených' stran spektra.
Už cestou zpátky se něco takového přihodilo. Teď ale půjdu lovit, hlad a žízeň jsou neúprosní soupeři a radši se nakrmím, než abych byla příliš nebezpečná na jakýkoliv kontakt.
S každou kapkou krve a s každým kouskem masa (z člověka) sílím víc a víc, takže bych se teoreticky měla krmit co nejvíc, ale to bych potom zlikvidovala prakticky celé okolí, protože nasytit mě není jednoduché.
Tuším, že andělé žijí z živlů apod., ale upřímně řečeno, jak se něčím takovým může někdo živit? Pak není divu, že Golgariho jeho magie vyčerpává. Asi by měl okusit lektvar, který se podávám mladým démonům a ďáblům s neobyčejně vysokou magickou mocí, aby je jejich magie nevyčerpávala či dokonce nezabila, i takové případy jsem viděla a když si potom z tváře stíráte zbytky z jeho těla, říkáte si, že ten lektvar asi nebude zrovna zbytečný.

Trestná výprava

7. srpna 2009 v 14:51 | Irimë Nyss |  Smečka
Já, Elenya a Amia jsme se vypravily do sídla upírů, které jsme si daly za cíl vyhladit z mapy.

Holky, rozjedem to v komentech...

Trest

6. srpna 2009 v 13:52 | Irimë Nyss |  Smečka
Zdravím smečko, zde předkládám svůj trest pro lady Estell:

Dotyčné oběti přivážeme ruce a kotníky k židli, ústa ucpeme a zavážeme, ale i zašití rtů či vyříznití jazyka by bylo vhodné.
Poté vezmeme nůž s čepelí dlouhou asi 30 cm a vší silou jej zarazíme oběti do prostřední oblasti horní části stehna a nožem několikrát otočíme v ráně dokola.
Pak přichází na řadu Stileto, jímž přibodneme obě nohy k sobě ( v oblasti lýtek Stileto projde skrz, v oblasti stehen většinou neprojde, ale zůstane vězet hluboko v tkáni druhé nohy). V obou případech nožem otáčíme v ráně.
Teď přichází na řadu nůž s čepelí o délce 10 cm, se kterým budeme stahovat kůži z oběti. První proužek bude z levé paže a bude 2 cm široký, potáhne se od ramene až k zápěstí. Do rány vlijeme solný roztok a poté stáhneme další proužek kůže. kam též vlijeme solný roztok.
Tímto způsobem stáhneme celou ruku.
Onu paži poté odvážeme a upevníme v sudu, do kterého nalijeme roztok soli. Oběť s sebou bude házet, jak se bude chtít zbavit toho utrpení, přičemž bude cákat a ten roztok se jí tak dostane do ran na nohou.
Oběť omráčíme, totéž zopakujeme s druhou rukou a oběma nohama. Poté ji odvážeme, obvážeme a uvrhneme do vězení.
Druhý den přijde na řadu vytrhávání nehtů a zubů, přičemž mrzačené končetiny namáčíme do roztoku soli, aby se bolest a utrpení ještě znásobily.
Třetí a poslední den trestu bude oběť kuchána a porcována za živa co nejpomaleji, aby si už přála zemřít, ale smrt stále ještě nepřicházela.
Útroby umírající rozpářeme pomalým tahem nože se zoukovanou čepelí. Až se vyvalí střeva ven, postupujeme jako u prasete, ale ponecháme životně důležité orgány a břicho zašijeme, aby oběť nezemřela předčasně.
Vezmeme levé zápěstí a pomalu přeřezáváme měkkou tkáň až ke kosti, kterou upilujeme pilkou. Totéž uděláme s druhou rukou a oběma chodily.
Pak postoupíme o něco výš a začneme odřezávat nohu pod kolenem až do úplného odříznutí, to samé se stane s druhou nohou a předloktími.
Hlavu odřízneme až na konec a nabodneme ji na hák na stěně. Mrtvé a zmrzačené tělo může posloužit jako strava, nebo jej prostě někam odhodíme a ponecháme svému osudu.

Přeji příjemné zvracení, Irimë Nyss ;o)

Členové smečky

4. srpna 2009 v 16:52 | golgari |  Smečka

Golgari

Vůdce smečky




Můj život byl započat již před řádnou dávkou tisíciletí. Jakožto anděl se jménem Golgari, člen armády Světla, jsem zažil celý vývoj tohoto světa. Mí rodiče padli v bojích prvního Dne zúčtování kdy se poprvé změřily síly armády Světla a legie Temnoty. Vzhledem k tomu, že se u mě vyvinul málo obvyklý vysoký smysl pro magii, stal jsem se andělem - pozorovatelem. Naší úlohou bylo pozorovat sílu a pohyby nepřátel a pokusit se přijít na jakoukoliv slabinu, která by se dala při příštím Dni zúčtování využít k totálnímu vyhlazení Temnoty. Staletí ubíhala já si náhle uvědomil pravdu. Pochopil jsem, že ať se budeme snažit sebevíc, Temnota vždy zesílí stejně. Pochopil jsem, že Temnotu jen se Světlem neporazíme. Proto jsem se rozhodl ponořit se do studia temných umění. Další staletí ubíhala a já slavil jeden úspěch za druhým. Má moc se zvyšovala, temnota mnou proudila jako světlo, ale nakonec přišlo to, čeho jsem se bál. Studium temné magie zapříčinila mírné zbělení mé pokožky a postupně ztmavovala pírka na mých křídlech. Nakonec to mým nadřízeným došlo a já byl uvězněn. Bylo rozhodnuto, že mé tělo bude zničeno a má duše bude uvězněna do těla právě rodícího se dítěte. Má moc tak měla zůstat uvězněna v paláci Světla. Jak rozhodli tak se i stalo.

Když jsem v lidské podobě pod jménem Tomáš dovršil 19ti let, dostala se mi do rukou jistá kniha. Byl to jeden z novějších fantasy románů, ale nikdo netušil, že autor si pár v ní zmiňovaných zaklínadel našel ve starých knihách. Jedno z nich mi pomohlo otevřít skulinku do kouzla co na mě seslali andělé, abych nikdy nezískal co jsem ztratil. Náhle se vrátily vzpomínky a s nimi kapku po kapce se začala vracet i má síla. Nyní když mi opět narostly i křídla jsem se rozhodl pomstít. Dám dohromady všechny ztracené ovce Světla, všechny děti Temnoty co zde zůstali zapomenuti. Až nadejde příští Den zúčtování, zjistí, že už na ně čekám. Přítomnost třetí síly rozloží obě armády a Nebe i Peklo bude uvrženo v chaos. Nikdy nedovolím aby nastala opět rovnováha dvou stran. Nikdy.





Irimë Nyss

Vůdcova pravá ruka


Jsem upíří démonka stará tři staletí, byla jsem původně sochou v kardinálově paláci, ale protože se právě před třemi sty lety otevřela Ster-e-solat, ožila jsem a počala vyvražďovat veškeré osazenstvo paláce, které mi posloužilo jakožto strava.
Ten palác jsem poté využívala jako své sídlo, ale po čase jsem způsobila vylidnění blízkého i vzdáleného okolí a já musela hledat potravu jinde. Krajem se zanedlouho začala šířit hrůza, neboť jsem se potřebovala hodně krmit, abych nabrala sil.
Poslali na mne vymítače ďábla, vojáky, kněze a nadpřirozenou bytost, tuším, že to byla saliana.
Kdyby ti chudáci jen tušili, že mě nelze zabít jejich prostředky, ale pouze vykázat za hranice jejich světa, ušetřili by si na své straně mnoho a mnoho mrtvých.
Já jsem po jejich marných snahách ještě zesílila a s tím i rostla má touha nejen po krvi, ale již i po mase. Brzo mi dorostl ocas,křídla, rohy a drápy.
Ach, jaké zděšení zavládlo na straně lidí, když zjistili, že nejsem upír, ale daleko nebezpečnější dravec, kterému neublíží jak sluneční svit, tak vše, co považovali za ochranu před upíry či vlkodlaky.
Nastala tedy má chvíle, navždy jsem vepsala teror a hrůzu do srdcí smrtelníků i nemrtvých, které jsem pro zábavu nezabila. Často jsem v těch dobách sváděla lidské muže a ti mi přiřkli jméno Lilith. Kdyby ti hlupáčci jen znali mé skutečné jméno...
Tato nevázanost po nějaké době skončila (asi dvě stě let od mého probuzení) a já si ozkusila život na pomezí lidské mysli a zvířete, neb jsem se odebrala do končin, kde nebyli lidé, jen zvířata a já. Procitla jsem až ve chvíli, kdy do těch ponurých končin zavítal člověk-lovec.

Každý skrýváme nějaké to tajemství, a tak i já si ponechávám dvě věci skryté, jež možná ni nezříte...

Do smečky jsem se přidala pro zábavu, je nudné žít neustále sám a nemít nikoho, koho nepovažujete za potravu.





Amia



V dalekých zemích severu existuje do dnešních dob množství bytostí, jež nejsou tak úplně lidská. Jednou z nich jsem byla i já.
Nevím, odkud pocházejí moji rodiče, ale na severské poměry byli dokonce i oni zvláštní. Ne tím, čím byli, matka byla rodu upírů a otec vlkodlaků. Zvláštní byl jejich vztah a jeho výsledek - já. Ani upír ani vlkodlak, k oběma rodům mám stejně daleko. Většinu života jsem vypadala jako kterýkoli z lidí, světlé vlasy i pleť, modré oči.
Nejdříve se lidé pouze divili, proč mě rodiče vodí do vesnice pouze po setmění a jak mohou s dítětem žít vysoko v horách, výše než ostatní. Postupně si začali všímat také toho, že bledá jsem možná až moc a modř mých očí není vždy stejná…
Zlom nastal, když viděli matku za úplňku odcházet z vesnice s krvavými ústy a severským vlkem po boku. Jakmile našli zbytky jejich krvavé hostiny, věděli, kdo jsou. Přesto jsme stačili utéci. Ale po roce, když mi bylo deset let, moji rodiče zmizeli. V chatrči kde jsme tenkrát spali jsem nenašla žádné stopy kam mohli zmizet.
Čekala jsem na ně přes den, kdy se nemohli vrátit tak jako tak, ale se setměním přišlo něco mnohem horšího než lidé. Chtěli mě zabít nejen oni, ale i čistokrevní upíři a vlkodlaci, pro které jsem představovala nebezpečí pro zděděné schopnosti obou mých rodičů, jako upíří zuby nebo moc přeměny ve vlka a navíc křídla, stejná jako andělská, pouze černá jako nejhlubší noc.
Podařilo se mi utéct na jih, kde se na nelidské bytosti již nevěří. Po devíti letech skrývání se jsem narazila na smečku, kterou tvořili bytosti jako já, příliš jiné, než aby je ostatní přijali. A tak jsem tady. Po rodičích mi zbyla pouze vzpomínka na šťastné dětství, láska k lesům a vodě, kterou jsem znala jen jako sníh, matčin scimitar a otcova stará motorka.
A samozřejmě, touha je najít a pomstít sebe i je.






Elenya


Mé jméno je Elenya a je mi 17 let
Pocházím z upířího rodu Goriovců,který žije v zemi Goldar a má sídlo v pevnosti Nyare,zároveň jsem mladší dcera krále Erestora,který vládne celé zemi.Mám ještě starší sestru Noyu.Moje sestra mě nesnáší a pro rodiče a ostatní z rodu jsem černou ovcí rodiny a také velikým omylem našeho rodu.Vůbec jsem nechápala ,za co mě všichni tak nenávidí a nazývají mě omylem.Před návštěvama mě rodiče zesměšňovali a nebo ze mě dělali služku.Už od mých 10 let mě můj otec zneužíval a následně bil.Proto se ze mě stala samotářská a tichá bytost.Jedinou oporou mi byl můj bratr Salros,který je ale už po smrti,jelikož ho zabili lycani.Můj zemřelý bratr mě krátce před svou smrtí naučil zacházet s mečem.Posmešky okolí jsem začala ignorovat a s jedinou osobou,se kterou jsem si povídala ,byla naše stará kuchařka Diana.Za mou sestrou se nápadníci ze sousedních zemí jen hrnuli a mne chtěli rodiče provdat za upírského knížete Aldarena(kterému je přes 60 let),tento kníže je velmi mocný a má mnoho majetku.Já samozřejmě se sňatkem nesouhlasila a otec mi začal vyhrožovat,že když si ho nevezmu tak mě zabije.Začínala jsem mít strach a plánovala útěk.Od Diany jsem zjistila,že nejsem vůbec dítě mích rodičů,údajně mě král s královnou našli opuštěnou jako novorozeně v košíku někde u řeky a tak se mne ujali,zřejmě proto jsem ,,omyl jejich rodiny".Jednou o půlnoci jsem si sebrala to nejdůležitější a to i svůj meč věnovaný od mého zesnulého bratra,teď tedy po tom co jsem zjistila pravdu,už to nebyl můj bratr ,nýbrž cizí osoba,ale já ho za bratra stále považuji a utekla ze sídla rodu Goriovců z pevnosti Nyare .Utíkala jsem neznámo kam jako štvaná zvěř.Po dvou dnech mě začala trápit žízeň po krvi,jenže široko daleko žádný člověk nebyl,nacházela jsem se v neznámé pustině a ze zoufalosti jsem pila krev zvířat.Asi po týdnu bloudění temným lesem jsem objevila starý dům uprostřed toho lesa a rozhodla jsem v opuštěném stavení žít.Ve sklepě toho domu jsem objevila prázdnou rakev a z ní si udělala postel.Tiše jsem doufala,ať mě neobjeví lycani,jinak je se mnou konec.Moc dobře jsem věděla,že má náhradní rodina se po mě shánět nebude,takže jsem byla v klidu.Zjistila jsem,že asi 1 km za lesem,kde můj úkryt stojí je lidské město.Pro mě to byla samozřejmě dobrá zpráva,jelikož se zase budu moci nabažit sladké a lahodné lidské krve.V tom starém domě žiji dodnes a večer chodím na lov lidí:)

Tak ještě něco ke mě-Mám dlouhé vlnité vlasy k pozadí,mé oči jsou hnědé a mění se v oranžovou a někdy až krvavě rudou.Na krku nosím veliký kříž pro štěstí:) a to je asi vše






GennyS




Moje minulost?? Jak začít. Mám dvě jména pro mé dvě osoby v jednom 1 jméno- Gennys bez příjmení a 2 jméno si nechávám stále pro sebe. Nejdřív začnu asi tím, že sem se nenarodila normálně, tak jak to u lidí bývá, ale vyvinuli (zrodili) mě vědci. Žiju v době chudoby, každý se snaží aby si ukořistil pro sebe co nejvíce jídla, každý se brání zuby, nehty i zbraněmi a kouzly. A já se starám o smečku dětí, o které se jejich příbuzní už nemohli starat nebo je prostě vyškrtli ze svého života. Věk dětí(cca 3-15let), každý si může odejít kdy chce, ale nesmí se už vrátit. Žijeme v rozpadlém městečku, buť nám něco k jídlu donesou jiní lidé anebo se o to postarám já.
Já: mé dobré já (vs: Gennys) má element vody a umí výborně zacházet s katanou. Její sen je ochránit děti do její smrti, mít krásný japon. zámeček někde v hlubokých lesích, hodně přátel…
:druhé já je temný anděl(vs: zatím chráněné) má element ohně, vidí budoucnost, nemá rád lidi, hlavně děti, chtěl by žít někde ve vysokých horách, velký kultivovaný baroko-gotický zámek, zabíjí jen když mu někdo zaplatí, nebo za pomstu…
Tak zatím stačí. Čeho je moc tak škodí.



Hassen





Narodila jsem se succubám Saurienovi a Fauri. Žili jsme na hradě Kerto. Po
několika destiletích přišly války o moc a moje rodiče zabili. Ze mně udělali
nepřátelé otrokyni a 2000 let jsem musela sloužit, než v další válce o moc
přišli o život a já uprchla. Tisíciletí jsem hledala útočiště, ale všude mě
odvrhovali, byla jsem nucena si nabírat nenávist, zlost, a začla jsem pohrdat
lidmi. Když někdo potřeboval pomoc, tak jsem odvrátila zrak a letěla jsem dál.
Ale našla jsem útočiště na hřbitově, spávala jsem s mrtvolami bojovníků, každý
večer jsem vyhrabala jedno tělo. K vám jsem se připojila, abych věděla, jaké to
je mít okolo sebe něco jako rodinu.