Září 2009

Temnota opět kráčí

26. září 2009 v 13:12 | golgari |  Fantasy obrázky
Předem se omlouvám za mou častou neaktivitu. Bohužel se mi poslední dobou nedostávájí nervy na to abych se zde aspoň podíval. Jako omluvu Vám sem dávám pěknou sadu od Eleniy.


Brian...

6. září 2009 v 18:56 | Irimë Nyss |  Smečka
I se svým břemenem zmizela ve sklepení, kde začala uskutečňovat svůj plán, i když byl poněkud zrůdný. Na stole z oceli ležel bezvládně, stejně jako ležel v hrobě už několik staletí. Jeho tělo však bylo nepoškozené, vypadal, jako by jen spal. Jeho pravý stav ale ukazovala krvavá skvrna u srdce, kam si před mnoha lety našel cestu šíp, jež ukončil jejich soužití.
Po mnohém odříkávání z Knihy přeměn jeho srdce začalo bít, sic jen jako třepotání malého ptáčka a dech ševelil, jako slabý letní vánek. V té chvíli zavolala Elenyu, aby jí prokázala službu. Ta se nejprve nedůvěřivě dívala na bezvědomého mladíka, pak ale přistoupila blíž a hlesla: "Co mám udělat?" Démonka k ní natočila hlavu a odpověděla: "Stačí, když ho kousneš, třeba do zápěstí. Pak už to bude jen na něm." a pokynula jí, aby šla blíž.
Upírka opatrně a tiše přistoupila, snad aby jej nevzbudila, jemně zvedla jeho ruku a kousla ho. Jeho krev byla dobrá, ale věděla, že ho nesmí zabít. Chtě nechtě se od něj odtrhla a ruku položila tam, kde byla. Plaše se podívala na Irimë a ta jí vlídně řekla: "To je vše. Díky a neboj, nebudu tě více trápit. Můžeš jít." Dívka tedy vyběhla ven z místnosti a ponechala démonku samotnou.
Ta bedlivě střežila přeměnu, jež se jí odehrávala před očima. Věděla, že trpí, ale zároveň věděla, že jen tak bude v bezpečí. Posadila se na křeslo, které si přitáhla a provinile řekla k Brianovi zmítanému vnitřními bolestmi: "Podruhé uzříš můj svět, ale teď se staneš navždy jeho součástí. Jaké asi bylo tvé první nahlédnutí za tuto oponu, jež dělí naše světy? Zajisté ti to přineslo bolest. Snad už ji víckrát nepocítíš..." a opatrně jej vzala za ruku.

Čas běžel a ona věděla, že se přeměna chýlí ke konci. 'Krok sem, krok zpět, nikdy už neopustíš tento svět...' zaveršovala si v mysli a ignorovala veškeré dění v zámku. Poslední dutý úder, ale on zůstával dále strnulý. Zvedla se, mysl jí zaplavily obavy, že se dílo nezdařilo, pak ale pomalu zvedl svou pravou ruku, otevřel oči a hleděl do démončiny tváře. Kalně šedé oči mrtvoly se pozvolna měnily v jeho modré, ale nevypadalo to, že by Irimë poznával. Posadil se a stále pátral v paměti, že si ani nevšiml, že dívka odříkává kouzlo: "Lit-e-niet, kore; giste-sar-ravir tarmeth niet dare rithet."
Oči novorozeného upíra zaplavil vír vzpomínek, jeho pohled teď byl nechápavý. "Vítej zpět..." dotkla se Brianovy tváře prsty. Vzal její ruku do své a promluvil: "Co se stalo? Poslední, co si pamatuju, je to, jak proti mně letí šíp. A teď je vše takové jasnější. A kde to vlastně jsme?" rozhlédl se po místnosti. "Kde bych začala..." povzdechla si. "Víš, oni tě zabili." skousla si ret. "A teď, po několika staletích jsem tě oživila a moje... ehm, dcera tě přeměnila v upíra." sklopila oči. Překvapeně na ni zíral a sípavě se nadechl. "Co... že? Ty máš... dceru? A proč... až teď? Chci říct..." potřásl hlavou a pustil její ruku. "Elie je adoptovaná!" hájila se. "Ale i tak bych ji chránila vlastním tělem." dodala. Díval se kamsi do stěmy a stěží ze sebe vypravil: "A proč jsi mi dala nový život? A proč až teď?" "Měla jsem konečně šanci, aby se to povedlo. Našla jsem Knihu přeměn i upíra, který by tě nezabil. Proto to trvalo tak dlouho." Otočil se zpět k ní a vděčně se usmál. "Promiň... A díky. A co Auri?" "Musela jsem ji nechat být. Nemůžu riskovat, že se vše bude opakovat..." "Dobře." hlesl a díval se své znovuzískané lásce do očí.


Zbraně od Irimë

4. září 2009 v 23:49 | golgari |  Fantasy obrázky
Obrázky od Dana Scotta