Prosinec 2010

Takhle před svátky

23. prosince 2010 v 15:46 | Elenya |  Pokec fórum
Ach jo, moje tělo si taky umí vybrat :-( už od poloviny listopadu tu jsou u nás pořádný mrazy a kupy sněhu, že jste se museli brodit až po pás a můj organismus se s těmi všemi faktory hravě popral, ale teď.....trochu se tu oteplilo, sněhu ale neubylo a já prostě musím chytit rýmu, je mi na nic, mám horečky,na ostatní jsem nepříjemná a nos ucpaný ,že skoro nemůžu pořádně dýchat. I tak už mám někdy pořádné potíže s dýcháním a to ani nemám rýmu. Zrovna teď, když se blíží Vánoce, ale já si je užiju i tak, žádná nemoc mi nezabrání užít si svátky s nejbližšími až do posledního doušku :-)     Sice předběžně,ale všem přeji Krásné prožití Vánočních svátků:-)

winter

Eragon Soundtrack- Batlle For Varden

17. prosince 2010 v 23:12 | Elenya |  videoklipy
Eragon film byl pro mne takový neutrální, jelikož četla knížku a film se s ní skoro v ničem neshodoval, proto mě očekávání od filmu tak trochu zklamalo:) ale hodně se mi zalíbila  písnička, která tam byla při bitvě, tak si jí můžete taky poslechnout:)



Strážci lidí- 2. kapitola - Kdo jsi??

12. prosince 2010 v 0:30 | Elenya |  Povídky
V minulém díle
Arael za tichosti celé třídy zalezl na své místečko, zíral do desky stolu, ale pak hlavu postupně otáčel k Noye ve vedlejší lavici.

Noya přemýšlela o dění kolem ní, jenže divné mravenčení v zátylku stále poukazovalo na to, že je někým pozorována. Nemusela dotyčného pozorovatele zjišťovat, přišla na něj úplně sama. Koutkem oka přejela Araela, ano, díval se, stejně bodavě jako předtím. Vyděšeně  otočila hlavu do strany, nechápala, proč to dělá, radši chtěla zůstat v nevědomosti. Za celou zbývající dobu hodiny mladík nespustil andělskou dívku z očí, ona s úderem zvonku vyběhla ze třídy rychlostí hurikánu, chtěla hlavně ven na čerstvý vzduch. Dlaně opírala o parapet okna, Arael vyšel ze třídy o pár chvil později než dívka, stál jen o dvě okna dál než Noya a opět zrak upřený na ní. ,,To už je trochu moc, to mě sleduje?"přemýšlela horečně, koloběh myšlenek zastavil hlas patřící spolužákovi. ,,Ahoj Noyo, tak rád tě vidím,"objal ji Marty, jsou to nejlepší přátelé a dříve k sobě chovali nenávist. Chodbou k nim docházeli Noyini bratři za povyku všech přítomných na chodbě. ,,Andělé přišli" ,,Naši zachránci!" ,,Teda, jakobych to neříkal, z podivínů rázem na hvězdy školy," vyhrkl Gion.  ,,Ahoj Marty,"dodal usměvavě přehrabujíc své zlatavé vlasy. ,,Ahoj kluci,"odpověděl hoch, až teprve teď pustil jejich mladší sestru z pevného medvědího objetí.  ,,Tak co Ammon?" Deborana to zřejmě velice zajímalo. Dívčin výraz mluvil za vše, nic nemusela říkat, bratři poznali vše sami. ,,Promiň, ale trochu jsem to čekal," dal jí nejstarší bratr konejšivě ruku na rameno. ,,To nic, teď mne trápí zcela něco jiného,"ztišila hlas Noya. ,,Jsme jedno ucho," hlesli bratři nastejně. ,,Přišel k nám do třídy nový hoch,"začala. ,,Jo, Arael," zvolal Marty. ,,Šššš, tiše,"dala světlovláska prst k ústům. ,,Je zvláštní už jen svým jménem, po každém pohledu na něj mám úzkostlivý pocit procházející pomalu žaludkem, není jako ostatní, podívejte se sami, ten černovlasý za mnou u okna,"šeptala, prstem ukázala za sebe. Dva andělští mladíci opatrně natáhli krky, přelétly pohledy Araela, sestra měla pravdu. ,,Opravdu vypadá neobvykle, pořád na tebe zírá, měj se před ním na pozoru, kdo ví, co je zač a jaké má úmysly,"radil Deboran jakožto ze sourozenců nejstarší.

To ze třídy vykráčel Ammon krokem primadony, mířil přímo k nim bez žádného zaváhání. ,,Noyo, můžeš na chvíli?" ,,Nemáme se o čem bavit," než stačila říci cokoliv jiného, táhl ji stranou. ,,Co děláš! Nech mě být" vyhrkla, šila sebou neklidným způsobem. ,,Noyo, počkej...."zkoušel chlapec své štěstí. ,,Dej mi pokoj, ano?!"vyletěla dívka, hněv rychle ustával, vedle sebe cítila něčí přítomnost, až ji to samotnou zarazilo, jak silná  byla. ,,Co kdybys jí poslechl a nechal být?" To Arael stál vedle světlovasé dívky a bránil ji. Tmavé oči hleděly varovně do těch Ammonových. ,,Jasně, sorry,"zmateně odešel Ammon. Arael svou neobyčejnost právě utvrdil, jaktože dokázal Ammona tak rychle přimět odejít? ,,Děkuji Araeli," poděkovala překvapeně Noya, nadechovala se pro otázky, ale černovlasý mladík ji sjel pohledem a vyšel chodbou pryč. ,,Araeli, počkej!"zavolala za ním, marně. Hodila pohledem po bratrech, ti pokrčili mlčky rameny, taktéž stejně jako ona nechápali chování tajemného Noyina spolužáka.   ,,Araeli, kdo vlastně jsi?"pozorovala andělská dívka záda odcházejícího hocha. ,,Zjistím to," zašeptala. 



Vím, je to kratší díl, ale budou delší:)

Spojení

10. prosince 2010 v 23:52 | Elenya |  Pokec fórum
Sedím si na posteli, rozjímám a žádám o pomoc. Ne své anděly strážné, ale úplně někoho jiného.  Věci posledních dnů mě totiž natolik rozrušili, abych udělala toto rozhodnutí. Bylo zřejmě ješitné, žádat o pomoc takovou bytost, která má spíše.....ale vědět to nemusíte. Něco mě nutilo otevřít oči a tak se i stalo. Venku zeje hluboká neprostupná mlha večerní noci, příroda utichla dávno spolu s posledním denním paprskem. Nevěděla jsem proč, něco mne táhlo k mé skříňce, kde mám schovanou menší svatyni zasvěcené jedné osobě, takzvanému mému vůdci. Něco z ní proudilo, proudilo to tak moc, nešlo to ignorovat. Otevírám s vrzáním skříňku, leží tam prstýnek z pravého anglického cínu, ve znaku pěticípá hvězda (snad nemusím připomínat,komu ta hvězda patří). Beru ho do ruky, chlad se  z něj line jako studený vánek. Prstem ho pohladím, jen lehce, hlavně po hvězdě a tiše šeptám otázky: ,,Poradíš mi? Pomůžeš mi, či jen budeš spát jako dosud ve své nekončící temnotě?" prstýnek se zahřál, tak brzy skončil na svém původním místě. Zvuk šoupnutí protrhl ticho, prstýnek se otočil hvězdou směrem k oknu. Dal mi znamení? Můj pohled zamíří ven z okna, kde svítí úplněk a stahují černé, opravdu dost černé mraky, zakryjí vše, hvězdy i samotný úplněk. Nastává tma, nikdy v životě jsem takovou tmu nezažila, v ten den ani nesvítily pouliční lampy, celou naši ulici zahalila neprostupná černočerná tma a mě to dělalo dobře, moc dobře. Už dávno sama vím, že mé oči vidí až moc perfektně ve tmě, připadám si jako noční lovec. Ve dne se před slunečními paprsky kryju a s příchodem noci nastává teprve začátek mého pravého života. Krk mi ofoukne až nebezpečně mrazivý závan větru a já pocítím na rameni pohlazení. Vím, že tam nikdo se mnou není z naší rodiny, ale přesto jsem nebyla sama. ,,Děkuji za tvou podporu, že tu jsi" zašeptám lehce s úsměvem.

Zajímavý zážitek, na který jen tak nezapomenu:)

Strážci lidí- 1. kapitola -Tajemný neznámý

7. prosince 2010 v 11:21 | Elenya |  Povídky
Omlouvám se za některé hovorové výrazy, ale je to proto, že chci zdůraznit studentskou mluvu a ta určitě není spisovná:)


Uplynul rok od toho, kdy Noya, Deboran a Gion odešli. Ammon na ní nemohl zapomenout, postupem času ale zapomněl. Jeho srdce teď patřilo spolužačce Alině. Zamilovali se do sebe, brzy navázali i spolu vztah. Marty z toho sice nebyl moc nadšený a připomínal mu slova Noyi před jejím odchodem, jenže Ammon to jen stále ignoroval.
Probíhala nudná hodina dějepisu , Marty upíral zamračený pohled na Ammona štěbetajícího zamilované slůvka své dívce vedle něj. ,,Změnil se, pokud Noya mluvila pravdu a vrátí se......chudák,"přelétlo mu v hlavě. Takové myšlenky rychle zapudil, místo toho své oči namířil ven z okna. Starý polorozbořený dům naproti jejich škole vyzařoval děs spolu se zanedbaností. Jeho oči rychle zamrkaly nad tím, když bílé paprsky dopadaly ze samotné oblohy kus od toho domu. Dolů přistávaly tři bílá světýlka a chlapec vytřeštil oči. Vstal tím stylem, že málem převrátil svou lavici a natiskl se na okno. ,,Oni se vrátili, vrátili se,"vyřvával tu čerstvou novinu, neuběhlo ani pár vteřin a kolem něho se tlačili jeho spolužáci, aby to také viděli. Ze světýlek vylezly tři sourozenci, jako vždy v lidské podobě. ,,Vrátili se,"zašeptal Marty otočený na Ammona s Alinou, kteří jako jediní zůstali v lavici. Ammon byl zcela šokován, tohle opravdu nečekal.
*
,,Tak jsme tu zase," Deboranovo tvář osvicovaly mizející bílé paprsky a zvýraznily tím mladíkovo svítivě zelené oči. ,,To je ten dům, kde má náš nepřítel pobývat se svými poskoky?"zakryla si Noya rukou oči, sluneční paprsky v této dopolední hodině obzvlášť silně zářily. ,,Ano, to je jeho úkryt, nevíme, kdy udeří, nevíme nic,"zavrčel nervozně Gion, nevědomost ho příliš znepokojovala. ,,Nepůjdeme navštívit naše staré známé?"nasadil Deboran zářivý úsměv běžíc ke schodům školy.  ,,Náš příchod nezůstal bez diváků,"konstatoval vesele Gion nad tím množstvím hlav v oknech.  ,,Těším se na Ammona,"snila už předem Noya.
,,Zvláštní pocit být zase tady mezi lidmi po vzpomínkách na jejich chování k nám,"přemýšlel nahlas Gion jdoucí jako první po schodech. ,,Můj milý bratře, věř mi, že teď už to bude úplně jiné,  chráníme je,  polezou za námi pomalu na kolenou ze strachu o své životy,"zasmál se od srdce Deboran té představě. ,,Svatá pravda,"pokýval hlavou jeho mladší bratr. Budova školy zela tichostí, všude probíhala hodina, skoro nikdo o jejich náhlém příchodu nevěděl. Minuli první patro, Gion s Deboranem lehce mávli na svou sestru míříc do třídy. Noya musela vyšlapat ještě do druhého patra, kde se setkala s očima neznámého mladíka sedícího vedle ředitele zapisujícího něco do třídní knihy. Na první pohled ji zaujaly chlapcovo krkavčí vlasy dosahující pomalu k ramenům, jen ty oči...pomalu stejně tmavé jako ta nejčernější noc. Mladík na Noyu působil zvláštním dojmem, ten jeho pohled skrýval něco cosi až neuvěřitelně děsivého. Ani na vteřinku neuhl očima, pohled měl přímý, že to dívce začínalo být silně nepříjemné. Radši otevřela dveře své třídy, do které ladně vplula . Třída s dívčiným příchodem utichla, snad očekávala vysvětlení důvodu příchodu sourozenců. V tomto okamžiku chtěla co nejrychleji utéct pryč, nebeský pohled očí zavítal u dvojice Ammon a Alina. Zlomil jí srdce, sliboval, že na ní počká a teď tohle. Statečně zadržovala přicházející slzy. ,,Hrozí nám veliké nebezpečí?"šeptala přidušeně profesorka dějepisu. ,,Ano,  veliké, nedokážete si ani představit jak,"pozvedla oči Noya. ,,Co se děje?" tenký hlásek spolužačky působil tak vyděšeně. ,,Naproti budově školy, v tom starém domě má sídlit zlo až ze samotných pekel, to Pekelný lord přišel i s jeho posly," povídala významně andělská dívka. ,,Pekelný lord?" vyšlo z davu žáků. ,,Je to démon, bytost sloužící vládci zla, démoni vždy byli našimi úhlavními nepřátely, mezi lordovy posly nepatří jen démoni, ale i další nebezpečné nestvůry, Pekelný lord dosud neztratil titul jednoho z nejsilnějších démonů,"povídala Noya třesavým hlasem plným nervozity. ,,Jak vypadají ti démoni?"zněla další otázka. Dívka zřejmě nečekala tuto otázku, nerada o těch rebelech mluvila, nic jiného než mluvit jí nezbývalo. Otočila hlavu do strany, přivřené oči upírala na kimácející se stromy v chladném větru. ,,Oni... dost znaků mají po lidech, lidské tělo i hlava, jenže oči plné zla a nenávisti, mívají i rohy, někdy kopyta a ocasy, místo nehtů ostré drápy, vlasy tmavé a záda jim zdobí velika blanitá křídla." Nastalo ticho,  Noya usedla do poslední lavice v řadě u okna přesně za Ammona a Alinu. ,,Lháři," zašeptala. Její bývalý přítel k ní mírně pootočil hlavu. ,,Zradil si mne a zlomil srdce, to ti neodpustím, hříšníku, "dodala s pláčem.

Hodina ubíhala tak pomalu jako pohybující se lenochod po větvi. Noya hlavu opírala o položené paže na lavici, už nesmutnila, zahnala zbytečné trápení.  Nuda přestala po vstupu ředitele s novým žákem, byl to ten mladík z chodby. Světlovlasé děvče zvedlo hlavu z lavice, natáhlo krk, aby přes Ammona pořádně vidělo dění vepředu. Nový chlapec civěl nejdříve do země, jakmile zahlédl Noyu, upřel pronikavý pohlad jen na ni. ,,Třído, představuji vám nového spolužáka Araela.....," ředitel pokračoval ve výkladu, které Noya nevnímala, v hlavě utřiďovala mnoho kolujících myšlenek. ,,Má černé vlasy, což jako jediný, ty oči... úplně hypnotizující, chvílema děsivé. Pohled pronikavý, neurčitý, celkově působí tajemně, něco na něm bude jiného a to jméno...Arael.., že by patřil k nám strážcům? Hloupost, nikdy předtím jsem ho neviděla, náhody bývají, bude to jenom člověk, ale i tak z něj vyzařuje něco...zvláštního,"hodnotila v duchu. Ředitel zrovna domluvil. ,,Araeli, posaď se do poslední lavice v řadě uprostřed," vyzval mladíka. Arael za tichosti celé třídy zalezl na své místečko, zíral do desky stolu, ale pak hlavu postupně otáčel k Noye ve vedlejší lavici.



Strážci lidí-recenze

6. prosince 2010 v 9:50 | Elenya |  Povídky
Tuto povídku píši už dlouho, až teď jsem se rozhodla ji zveřejnit, teď  něco předem, děj v této povídce se vztahuje už k druhé sáze, mám napsanou první, ale tu nemůžu bohužel najít, tak děj první ságy napíšu ve zkratce:D

*V jedné obyčejné škole začíná den, který se rázem změní na neobyčejný. Přicházejí tam tři noví žáci, sourozenci, dva chlapci a jedna dívka- Deboran, Gion a Noya. Na pohled se zdají býti pro ostatní takoví podivínští, zvláště jejich jména a hlavně oči. Spolužáci si z nich začínají utahovat, aniž by věděli, kým sourozenci jsou. Nejen jejich jména a oči jsou divné, ale i jejich chování začíná být neobvyklé. Uprostřed hodiny si odejdou a neukáží se klidně na 4 hodiny. Co skrývají, utíkají snad před něčím? Ba naopak lidi chrání, aniž by to lidé věděli. Ti tři jsou totiž takzvanými ,,Strážci lidí" , nebo-li andělé. Svou pravou tvář skrývají, aby nic nebylo odhaleno a vede se jim to. Na škole se totiž otevřely Brány zla, odkud přicházejí ze samotného Pekla děsivé nestvůry ohrožující lidstvo. Tito tři sourozenci mají za úkol zahnat nestvůry, uzavřít všechny brány a tím ochránit osoby ve škole před hrůzným koncem. To také udělají a jejich pravá tvář omylem vyjde na povrch a jsou prozraneni. Po splnění úkolu se navracejí zpět do svého rodného Nebe.*

Teď dění v této nynější sáze-

Existují, žijí mezi námi a žáci jedné obyčejné střední školy to potvrdí. Mezi nimi totiž žijí andělé, tři sourozenci, kteří se stali spásou školy. Chrání lidi před zlem a mají za úkol temnotu potlačit či plně zahubit, což je samozřejmě nemožné. Deboran, Gion a Noya se po roce vrací s novým úkolem, na školu má útočit vůdce démonů Pekelný lord, jehož sluhové nejsou jen démoni, ale i další nestvůry. Údajně sídlí ve starém domě naproti budově samotné školy. Sourozenci vysvětlují lidem, co se děje a nové zážitky a dobrodužství začíná. Noyu však rozptýlí setkání s tajemným mladíkem, který je náhodou jejím novým spolužákem. Jeho chování je záhadou, taktéž to, kdo vlastně je. Vyjde Araelova pravá osobnost nakonec na povrch. Poví to sám, nebo to zjistí Noya sama a její bratři?


Hlavní postavy

Noya
Noya
Citlivá dívka, která si však nic nenechá líbit. Je andělem, ale schovává se v lidské podobě. Své dva bratry nadevše miluje a jejich podpora jí vždy pomůže. Poté, co ji její bývalý přítel Ammon zradil, na něj zapomněla. Zaměřila se nyní na Araela, ale ne s poblouznění, spíše proto, že chce zjistit, kdo chlapec je. Je jí 18 let.

Deboran
Deboran
Noyin starší bratr, který je ze sourozenců nejstarší. I on jako jeho sestra se schovává do lidské podoby a je takzvaným vůdcem těch třech. Svého bratra a sestru za každou cenu chrání a nikdy by nedopustil,aby se jim něco stalo. Je mu 20 let.

Gion

Gion

Prostřední ze sourozenců, není takový klidný typ jako je Deboran, ale pud ochranitelství mu rozhodně nechybí. Je mu 19 let.

Arael
Arael
Jeho osoba nám je od začátku záhadou, víme jen to, že je mu 18 let. Uvidíme, pokud se nám podaří odhalit jeho pravou tvář. :)


Vedlejší postavy

Marty- Noyin nejlepší kamarád
Ammon-Noyin bývalý přítel
Alina- Ammonova nynější přítelkyně, která se však často ohlíží po Araelovi

Pendulum feat In Flames- Self vs Self

4. prosince 2010 v 14:35 | Elenya |  videoklipy
Úžasná písnička, aneb spojení dvou úplně rozdílných stylů. Pendulum hrají elektronickou hudbu a In Flames zase metal, když jsem o tom četla, říkala jsem si, to nemůže jít do sebe a pak když jsem to slyšela, podle mě z toho vzniklo zajímavé spojení, co na to řikáte vy? :)