Únor 2011

Zámky a hrady

19. února 2011 v 16:11 | Elenya |  Obrázky na téma.....
Historické památky jsem vždy milovala:)

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18

Já a komunikace z psychologického hlediska

15. února 2011 v 18:14 | Elenya |  Pokec fórum
Pro mne osobně bylo vždy nejtěžší psát o sobě samé. Neptejte se proč, ani já sama na to nedokážu přesně odpovědět.

Já a komunikace? Už od mala patřím mezi vyhraněné introverty a pro ostatní ty divné a jiné osoby. Nemám ráda hromadnou společnost, necítím se v ní dobře. No a? Co je na tom divného, ať mě za to každý odsuzuje, za svým názorem si stojím.
 Vždy jsem byla málomluvná a odpovídala krátkými větami. Mluvím jen když musím, jinak zamlkle pozoruji své okolí ze svého úkrytu, své ulity, které znáte všichni pod pojmem tělo. Sleduju každého zvlášť, jeho chování a mimiku a pak dotyčného zařazuji mezi skupinu, se kterými bych se mohla spřátelit a na druhou, co ponechám bez povšimnutí. Nemám zájem o zradu, tak ostražitě hlídám lidi v mé blízkosti. Má opatrnost ohledně lidí nezná meze. Pro ostatní jsem možná šedá myška, ale já osobně se nazývám pozorovatelkou.

Verbálně komunikuji zřídka, nejvíce používám neverbální dorozumívání. Z mých očí lze bez potíží vyčíst, co si právě myslím. I když nechci, můj výraz  mluví dokonale za mne. Vím o tom, že mám výraz tváře podle situace. Mimiku vlastním hodně výraznou a s okolím komunikuji i pomocí motoriky těla. Nemám ráda, když mi  narušuje osobní, hůř intimní zónu někdo zcela cizí. Pokaždé, když si  někdo sedne v autobuse vedle mě, jsem plně nalepená na okýnko. Nechovám k tomu člověku odpor, jen mi narušil hranice mé intimity a já si pak udržuji maximální odstup.

Pokud cizí osoba naruší hranice mé zóny, okamžitě couvnu dál či uhýbám pryč a většinou založím paže na hrudi, tím dávám najevo, že se mi to nelíbí. Doplním to mnohdy ještě kamenným neurčitým výrazem s mírně zamračeným obočím.

Nemám v lásce ani přemlouvání či nucení do něčeho. Chvíli to snáším, když už to ona osoba přežene, začnu být nervozní, nevím co s rukama, mé tělo se chvěje nabývajícím vztekem, oči těkají do stran, na mé tváři nastává častá přetvářka a hlas dostane intonaci ironie, kterou člověka varuji a upozorňuji na to, že má přestat. Pokud i tak nadále nepřestane, často se stává, že dotyčného napadnu nejen slovně, ale i bohužel fyzicky nehledě na to, jak mi ta osoba je blízká.

Napsala bych toho více, ale opravdu nevím už jak dál:)

Trůn pro mrtvého - Jenny Nowak

13. února 2011 v 12:16 | Elenya |  Zajímavé knihy

Chronologicky druhá kniha o nesmrtelném knížeti Vladu Draculovi.

Ve středověké Transylvánii vládne kníže Michail a po dlouhé době také klid. Mocichtiví bojaři se však brzy zrádně chápou zbraní a zosnují únos knížecího syna Mihney. Při pokusu o jeho osvobození je Michail zajat a sedmihradský trůn osiří. Mnozí však vědí, že předešlý vladař - legendární Vlad Dracula - není tak mrtvý, jak by měl po svém okázalém pohřbu být… Stačí málo a nemrtvý kníže se opět ujímá vlády nad svou zemí, aby potrestal ty, kdo na ni vztáhli ruku, a alespoň na čas se vrátil k těm, kdo jej milují…

Můj názor: Docela mě překvapilo po přečtení dodatku, že mnohé základy této knihy jsou pravdivé. Například zmínka o knížecím synovi Mihneovi. Sám autor popisuje, že se vydal do Rumunska, aby prozkoumal známou Transylvánii a co neviděl, našel hrobku knížete Mihney, tedy on opravdu žil. Stejně jako nemrtvý kníže Bella, přezdívaný Vlad. Mnoho jmen je sice smyšlených, ale většinou pocházejí z názvů okolních vesnic, či jiných míst. Také jsem našla v knize poměrně časté násilí, které je tam krásně popsané. :D Středověké způsoby mě vždy uchvacovaly. Krásně se mi tato kniha čte a doporučuju vřele těm, co se aspoň trochu zajímají o vampyrismus. :)