A je to tu zase. Každoroční tradice. Prosinec je jen začátek a Leden ten zlatý nejkritičtější střed. Auta končí ve smycích, nehodách, po ránu silnice do Liberce nepluhované, takže se dá sotva projet a lidi se klouzají jako na kluzišti, přitom se brodí sněhem, zachumlaní do teplých bund a kapucí. Tiše snášejí tuto každoroční nadílku, trpělivě a celkem i radostně. Nejenom lidé se klouzají. I pluhy odsunující bílou peřinu bokem na malém náměstí, ujížděly do takových smyků, že jsem je už viděla pomalu kdesi ve zdi parku. A to je na tom Liberec ještě hodně dobře. Okolní vesničky (třeba jako ta naše) to zasáhne nejvíce. Na ně totiž pluhy tak trochu zapomínají a jsou většinou položeny výše, než naše krajské město, proto je tam vždy více sněhu než v Liberci.
Fotky pocházejí od mého známého, tudíž tentokrát nejsou mé dílo. :)
Zde hledá
Brrrr... Když si vzpomenu, jak jsem tam jel úplně poprvé, ještě tehdy jen na otočku, koncem ledna... Brrrr... :-D