Červenec 2012

Skyrim - oficiální trailer

29. července 2012 v 14:18 | Elenya |  Svět Skyrimu
Mám tu tolik věcí o téhle skvělé hře a nedám sem jeho trailer? Měla bych se stydět! :D




Noční lovci - Jenny Nowak

14. července 2012 v 23:13 | Elenya |  Zajímavé knihy


Děj: Vampýr Adreen pobývá ve Francii s uprchlou řeholnicí Ulrikou, která ho jako dítě zachránila před strašlivou smrtí z ruky inkvizice. Jejich cesty se však nečekaně rozejdou. Když se po bouřlivých událostech znovu potkají, přichystá jim osud další překvapení… Adreen však míří do svého nepoznaného domova, do Čelákovic. Tajemné podzemní síně, kde přišel na svět, už ale hostí jiné obyvatele a stranou nezůstane ani místní čarodějka. Krajem se zase plíží noční Stíny… Staletí plynou jako mraky po obloze. Píše se šestnácté a čelákovická tvrz má nového majitele, svérázného pana Konráda z Krajku. Když je na své noční toulce postřelen neznámými útočníky a přitom ještě stačí zachránit tajemnou dívku, naberou události nečekaný spád. Zvlášť když do kraje přibudou další nesmrtelní návštěvníci… Pojďte a vydejte se na cestu do hlubin času, vykročte po cestách bledých Stínů a naplňte srdce nocí. Pak pochopíte…

Můj názor: Jenny Nowak opět nezklamala. V této knížce, která je pokračováním knihy Jiná rasa znovu potvrzuje své geniální schopnosti v oblasti spisovatelství. Vampýry (upíry) tu popisuje jako Stíny , krvelačné noční šelmy s odporem chovajícím k lidem. S vyvinutými smysly dokonalých lovců, kterým žádná oběť neuteče. Lovce s pružným, štíhlým tělem, úzce spojenými se zvěří a čtouc lidem myšlenky. Tak jsem si vždycky upíry představovala narozdíl od jinde popisovaných, kde spíše vypadali jako načančaní namyšlenci.
Taktéž mě zajujalo pojetí historie, kdy se setkáme i se samotným Ludvíkem Jagelonským a jeho dosud nevyřešenou tajemnou smrtí, či pana Konráda z Krajku, který náhodou vlastnil mě známý zámek Hrubý Rohozec.


Upíři

5. července 2012 v 17:34 | Elenya |  Tvorové za světa fantasy

Upíři u nás


Upíři v Čelákovicích
Nejznámější upírskou aférou poslední doby je objev hrobů upírů poblíž Prahy v Čelákovicích. V červenci roku 1966 bylo v Čelákovicích narušeno kostrové pohřebiště na pozemku č.2995. Pohřebiště narušil na své zahradě František Zmek výkopem pro vodovod .Nález byl oznámen nynějšímu řediteli městského muzea v Čelákovicích panu doktorovi Jaroslavu Špačkovi a ten z pověření AÚ ČSAV v Praze na uvedeném místě provedl záchranný výkop.
Celkem bylo odkryto 11 hrobových jam,v nichž bylo pohřbeno 12 jedinců .Na všech kostrách jsou patrné známky protivampýrického zásahu,v několika případech kombinovaného .Datace nálezu:pravděpodobně počátek 11,století……

( O upírech z Čelákovic pojednává i kniha od Jenny Nowak - Noční lovci. Prostředí knihy je totiž hodně zařazováno právě do okolí, či samotných Čelákovic :) )

Upíři -Tvorové noci živící se lidskou krví. Bledí, tajemní a vyzbrojení dvěma špičáky, kterými prokousnou každé hrdlo. Odkud přišli? Co o nich víme? A jsou důkazy o jejich existenci?

Kdo je upír a co umí?
Většina z nás o upírech slyšela, pro jistotu si ale shrňme fakta. Za upíra je považována bytost, která v noci vstává ze svého hrobu a pod rouškou tmy se vkrádá k lidem, aby jim z krční tepny sála teplou krev a prodloužila si tím život. Kousnutí lidé se potom sami mohou v upíra proměnit. Upír má dva špičaté zuby, neodráží se v zrcadle, nevrhá stín, bojí se slunečního světla, křížů, svěcené vody, stříbra a česneku. Spí ve svém hrobě nebo v rakvi, kterou má naplněnou hlínou ze svého hrobu, což pro něj představuje spojení se záhrobím. Podle některých legend se umí proměnit i ve vlka nebo netopýra, má nadlidskou sílu a hypnotické schopnosti. Je to jeden z nejmocnějších tvorů temnot a rovnat se mu může už jen maximálně
vlkodlak.

Upíří historie
Legendy o upírech mají svůj původ na Balkáně. Za pravlast upírů je považována rumunská Transylvánie, hluboce zakořeněné příběhy o upírech bychom ale nalezli i v Maďarsku, Srbsku, Polsku, v Karpatech a také na Moravě. Teprve později se upíři dostali do Německa, Francie a posléze i Anglie. Všechny příběhy o nich mají reálný základ, ze kterého si vzal inspiraci i Bram Stoker při psaní Draculy. Vše začalo kolem roku 1440, kdy se na území rumunského Valašska objevil rytíř Vlad III. A pustil se do boje s Turky blížícími se do Evropy. Vlad měl ve znaku zlatého draka. Drak se latinsky řekne ,,dracon", horalé si to však přizpůsobili na draculVlada a Radu. Výchova v tureckém zajetí na jeho synu Vladovi zanechala následky a deformovala jako osobnost. Vlad byl v zajetí svědkem turecké krutosti a mnohokrát viděl, jak Turci napichují své zajatce na zaostřené dřevěné kůly. Když pak z tureckého zajetí uprchnul a převzal po otci vládu na Rumunskem, zavedl tyto praktiky i ve své zemi a stal se krutovládcem. Žebrotu např. vyřešil tak, že sezval všechny žebráky, pohostil je a po předkrmu je nechal v domě zavřít a hromadně upálit. Jeho nejoblíbenějším trestem ale bylo napichování lidí na kůly, mezi takto zabitými lidmi dokonce i obědval. Lidé mu říkali DRACULA - drakův syn, později se ale dočkal přezdívky Napichovač. Není divu, že se stal po smrti temnou legendou - a že se stal ve vyprávění lidí upírem.

Jak na upíry
Kolík a stříbrná kulka, to jsou jen dvě nejznámější metody, ve středověku se jich ale používalo mnohem víc. Hrob domnělého upíra se navrtal a naplnil svěcenou vodou. Mrtvolám-upírům se protínaly šlachy pod koleny, aby upír nemohl chodit. Tělo se vynášelo za hranici vesnice nebo se vykopalo a otočilo v hrobě tváří dolů, aby kousalo do hlíny a ne do lidí. Drastičtější metody pak spočívaly v probíjení srdce nebo i lebky zmíněnými dřevěnými kůly, které musely být zásadně z osiky, dubu, javoru-klenu nebo lípy. Zbytek těla se spálil. Někdy se také hlava nebožtíků ukroutila nebo odsekla a ústa se nacpala kamením nebo česnekem. Možností byla řada a odlišovaly se regionálně. Obecně se ve středověku věřilo, že v nebezpečné tvory se mohou změnit všichni mrtví čarodějové, vrazi, sebevrazi nebo jiní lidé, kteří zemřeli nepřirozenou smrtí. Proto se jejich těla pohřbívala na křižovatkách s vírou, že když se nebožtík probudí, nestihne se do rána rozhodnout, kterou cestou se dát.