lyria.blog - Články

Supernatural aneb Lovci duchů

Mon, 14 May 2012 14:43:00 +0200

Děj: Sam Winchester (Jared Padalecki), narozdíl od svého staršího bratra Deana (Jensen Ackles), utekl od děsivé rodinné historie. Sam odmítl otcovo fanatické hledání zlé síly, která si vyžádala život jejich matky Mary (Samantha Smith). Utekl tak daleko, jak jen to bylo možné. Sam odešel z domova hned po střední škole na vysokoškolské koleje. Jeho nový život zahrnuje i jeho přítelkyni Jessicu (Adrianne Palicki) a plány na studium právnické univerzity. Dean si vybral jinou cestu a pokračuje s otcem Johnem (Jeffrey Dean Morgan) v "rodinném podniku". Když se objeví Dean před Samovými dveřmi se zprávou, že jejich otec zmizel, Sam nemá na vybranou a za stálé věrnosti svým plánům, se k Deanovi připojí.

Můj názor: Tento seriál mě poměrně brzy vtáhnul do děje díky nadpřirozenu. Hledejte si seriál, kde je tolik nadpřirozených bytostí, jako právě v tomto televizním seriálu. Míhal se tam vlkodlak, upír, Wendigo (ghúl), démoni, duchové a jiní. Všechny díly jsou napínavé, pro někoho místy strašidelné a občas i lekací scény. Navíc obdivuji efekty, které se v takové kvalitě u seriálů jen tak nevidí. Tito dva bratři představují lovce zla, takže jejich vybavení je poněkud ..... všestrané. Od křížů, svěcených vod až po krátké brokovnice a magické knihy.

Tady pár obrázků :)

Vůně mého kraje

Fri, 11 May 2012 18:04:21 +0200

Bílý potok

Bukovec

Čihadla

Hejnice a Bílý potok

Holubník

Západ Jizerských hor

Jizera

Osada Jizerka-nejchladnější místo naší republiky

Kamenický potok

Liberec

Ořešník

Ptačí kupy

Pytlácké kameny

Smrk a Klínův vrch

Stolpich

Údolí řeky Jizery

Vodopády Černého potoka

Řecká mytologie

Sat, 05 May 2012 17:43:02 +0200

Apollon

Ares

Hades

Hefaistos

Hermes

Poseidon

Zeus

Aphrodite

Athena

Hecate

Hra o trůny

Tue, 01 May 2012 13:26:13 +0200

Děj: Kontinent, kde léta trvají desítky roků a zimy se mohou protáhnout na celý lidský život, začínají sužovat nepokoje. Všech Sedm království Západozemí - pletichářský jih, divoké východní krajiny i ledový sever ohraničený starobylou Zdí, která chrání království před pronikáním temnoty - je zmítáno bojem dvou mocných rodů na život a na smrt o nadvládu nad celou říší. Zemí otřásá zrada, chtíč, intriky a nadpřirozené síly. Krvavý boj o Železný trůn, post nejvyššího vládce Sedmi království, bude mít nepředvídatelné a dalekosáhlé důsledky...

Můj názor: Hra o trůny. Bez pochyby jeden z nejúspěšnějších fantasy seriálů v mediálním světě. Tvůrce dokázal dohromady vytvořit pestrý svět, ve kterém se odehrává tolik příběhů a přesto se nikdy neztrácíte jako tomu je u ostatních seriálů. Dočkáte se například i známých herců, jako je třeba Sean Bean, který hrál Boromira v Pánovi prstenů. Moc se mi líbí dějová linie. Ta je díl od dílu napínavější a je vždy něčím obohacena, takže vás dokonale vtáhne do děje krutých válek, intrik a mocichtivosti. Navíc, pokud někdo znáte hru Dragon age, tak strážci Zdi vám bezprostředně připomenou staré dobré Šedé strážce :)

Nestačí říct nic jiného, než jen ,,Zima přichází." :)))

Lesní fantazie

Mon, 23 Apr 2012 17:45:00 +0200

Tak jsme se byli s Agrenejem při pěkném dni projít po lese. Takhle to dopadlo:

Dar dalekých světů

Sun, 22 Apr 2012 11:22:32 +0200

Konečně po dlouhé době nějaké obrázky, už se jich potřebuji zbavit!!! :)

Bitva o Markarth

Tue, 10 Apr 2012 21:17:45 +0200

Aneb oslava Temného bratrstva. Po shlédnutí videa pochopíte. :))

Chvála Sithisovi

Fri, 06 Apr 2012 11:49:15 +0200

Napadlo mě to sem dát, jelikož o to jednou žádal sám Agrenej. A když už uzná něco on, tak to nebude jenom tak. :) Krátce k článku....Pokud alespoň trochu znáte někdo hru Oblivion nebo novější Skyrim, jistě poznáte jméno Sithis. Jméno patří Pánu hrůzy, Otci nicoty, či Bohu smrti, kterého uctívá Temné bratrstvo a posílá k němu duše svých obětí. Tyto verše jsou používány jako oslavná píseň Naslouchačky v e-mailovém příběhu z prostředí Skyrimu, který si píšu právě s už výše zmiňovaným Agrenejem. Tudíž vyplívá, že autorem ,,písně" či jak jinak si to přeberete jsem tedy já sama. :)

Hlas, který tě volá
jak šepot noci zní
přichází jak z dálky
dech z věže kostelní

Bezejmená hrůza ruce sepjala

Naše matka rozkazy vydala.

Otec hrůzy nad námi bdí

na rukách mám krev svých obětí.

Náš je úděl temných stínů,
v noci bloudit po hvězdách.
Všichni přijdou až se setmí,
černé slzy na řasách.

Pán smrti do ucha ti šeptá

tvé srdce rázem prohnaností zčerná.

Je prohnilý a zkažený stejně jako ty

zastřený závojem anonymity.

Život, zasvěcený této smrtící straně

bylo jediným rozumným rozhodnutím pro mě.

Dech jedovatý mě ovanul

svou nicotnou náručí mé tělo obepnul.

Krev tuhne mi v žilách

řekl: ,,Uvidíme, co bude v tvých silách"

Slepá tma ujmula se vlády

bledá tvář, ticho a úplněk nad námi.

Krvavá náruč, žalozpěv mrtvých přízraků
legie stínů a kouzla nočních zázraků.
Hladový měsíc, krajina mrazem spálená
armády mrtvých a Jeho návrat nikdo nečekal.

Immortal's - Válka Bohů

Tue, 20 Mar 2012 12:54:38 +0100

Děj: Dlouhé věky od dob, kdy Bohové vyhráli svůj mýtický zápas proti Titánům, se zjevuje nové zlo zmítající světem. Šílený touhou po moci, započal král Hyperion (Mickey Rourke) válku proti lidskosti. Hledá bájný luk Epirus, zbraň nepředstavitelné moci, kterou ukoval bůh Áres. Aby luk našel, shromažďuje krvežíznivou armádu vojáků znetvořených jeho vlastní rukou a začíná válečné běsnění a kruté drancování starého Řecka. Jen ten, kdo vlastní tento luk, je schopen vysvobodit Titány lačnící po pomstě, od úsvitu věků uvězněné hluboko v kameni hory Tartaros. V rukou krále Hyperiona znamená luk zkázu lidstva a pokoření moci bohů - ti totiž dle prastarého zákona nesmějí zasahovat do sporů smrtelníků. Jsou tedy bezmocní, ale jen do chvíle, kdy se objevuje jejich jediná naděje, venkovan Theseus (Henry Cavill).

Můj názor: Dopuručuji všem, které vždy zajímala tématika řecké mytologie a celkově starověké Řecko. :) Film mě opravdu potěšil znázorněním bohů :)

Úryvek z mé knihy s názvem ,,Černá zima"

Sat, 10 Mar 2012 20:24:00 +0100

Konečně jsem se odhodlala a po přemlouvání kým jiným, než Agrenejem sem dám taky něco málo z mé tajné práce :)

Majitelka hostince měla rozhodně napilno. Plná hospoda zaúkolovala zaměstnance neustálou prací. Nově příchozí dvojice usedla ke stolu v rohu, zatemnělém nedostatkem světla. Hra stínů plamenů svíček tančila po stěnách a utvářela tak příjemně harmonickou atmosféru. Pivo teklo proudem, chmelová vůně naplňovala celičkou místnost. Vesničtí lidé hojně debatovali, nejvíce samozřejmě o nejnovější příhodě. V šumu hlasů zazníval strach, vzrušení, někdy dokonce pobavení. Obyvatelé pochopitelně netušili, jaké nebezpečí všem hrozí, jenže nic se nemá brát na lehkou váhu. ,,Ryane, poslyšte....," začala Amanda s odkašláním. ,,Nevím, zda-li nedělám chybu, ale o těch zdejších příhodách byste měl...něco málo vědět," dokončila větu s vážným výrazem, značící důležitost situace. Ryan bedlivě nastražil obě uši a naklonil se k dívce blíže. ,,V tom lese něco je, to vám povídám. Nevím, co to je, ale chci zjistit více informací. Nejsem zrovna dvakrát nadšená, že takové místo obklopuje můj rodný domov, jenže jinudy než přes les cesta ven nevede. Jsem přesvědčená, že Valenský les má něco společného se smrtí té dívky." Plavovlasý mladík nasucho polkl. Děsivě nepředstavitelné úvahy. Zkoušel utřídit uspořádaně myšlenky, ale nešlo to. Živý les? Les plný neznámých nebezpečí, nebo úplně jiné varianty? Ke stolu přiklusal číšník, vesele opřel dlaně o desku stolu. ,,Co si hosté ráčí přát?" ,,Víno a pečenou zvěřinu," odpověděla na dotaz Amanda poněkud otráveně. ,,Pe-pečenou zvěřinu a hlavně.....pořádného panáka," nepřítomně zíral Ryan bokem. ,,Jaký druh alkoholu?" ,,Cokoliv, hlavně, ať je to silné," hlesl zpitomělý obchodník, v očích blyštící zaskočenost. ,,Hned bude hotovo, panstvo," odběhl aktivně číšník, tančící mezi stoly hbitě jako ladná laň. ,,Ryane?" Oslovila nevnímajícího mladíka Amanda ustaraně. Už z jeho pouhého pohledu vyzařoval úlek. Zadýchaně přesunul pozornost k ní, celý bledý hrůzou. ,,To....mi chcete říci, že místní les má....," nedokázal ani dopovědět své myšlenky. ,,Můžu se mýlit," pokrčila rameny bezproblémově zelenooká dívka. Její klidný přístup až mnohdy provokoval. ,,Doufám," špitl vyjeveně, převzal od číšníka štamprdli a jednoduše ji do sebe nalil. ,,Áááá, síla!" Kašlal, šklebil odporem ústa ve snaze zahnat pálivý oheň v hrdle. Amanda pobaveně zakryla rty dlaní. Ryan ve tváři rudý z ohnivé chuti alkoholu mával divoce rukou, aby donutil pocit dušení ustoupit. ,,To je v pořádku," chraptěl, nakonec se ale skřehotavě rozesmál. Dívka sedící naproti němu příval smíchu taktéž neudržela. ,,Omlouvám se, slečno Amando, strašně moc," sklonil Riversideský obchodník hlavu, ronící slzy z podráždění sliznic. ,,Nic se neděje, Ryane," nechala trapnou situaci vyšumět. Zamlžené vnější strany oken teplotou hluboko pod nulou odkrývaly pavučinky povrchové námrazy. Z horní části okeního rámu vyrůstaly dlouhé špičaté rampouchy, obaleny křišťálovým pláštěm blyštícím ve svitu slabého slunečního svitu. Sněhové vločky lehounce klouzaly zešedlou oblohou. Černé opeření letících vran pokaždé zasvítilo bělostnou krajinou jako zářivý temný drahokam.

,,Amanda Haleyová....," zaslechla nedaleko za zády své jméno. Udiveně zvedla obočí, otočila se v židli očima bloudícíma po zalidněné místnosti. Neznámý muž v tmavě šedém kabátu, hnědých kalhotách a těžkých kanadách opíral dlaně o desku hospodského pultu. Krátce sestříhané šedivějící vlasy měl sčesané dozadu. ,,....znáte ji?" Dokončil neznámý otázku. ,,Kdo to je? Proč se na mě vyptává?" Přemýšlela zamračeně hnědovláska. V životě tohoto muže ve vesnici nepotkala. ,,Vy ho znáte?" Ukázal Ryan cizincovým směrem. Amanda nesouhlasně zakroutila hlavou. ,,Smím se zeptat, proč vás slečna Haleyová zajímá?" Dorážela provokativně majitelka hostince.

,,To je jen čistě má věc, nemyslíte?" Zavrčel nevrle muž, prsty mačkající okraj pultu. ,,Neřekla bych, pane," založila majitelka, paní Walterová paže na hrudi. ,,Dobrá, dobrá, jsem rodinný přítel jejích rodičů," sundal z hlavy klobouk a uctivě podsekl poklonu. ,,Jejích rodičů? Snad i Joshovo, ne?" ,,Oh ano, samozřejmě," dodal ihned přívětivě cizinec. ,,Na tom chlápkovi mi něco nesedí. Rodinný přítel, hm, dám si na něj pozor," usoudila v duchu Amanda a raději od neznámého odvrátila pohled. ,,Všechno v pořádku?" ,,Ano," střelila dívka očima po Ryanovi v šeru kouta. Usrkla z číše zaplněné vínem, převálela lahodnou chuť v ústech, aby posoudila kvalitu nápoje. ,,Výborné," lokla ještě jednou. ,,Zde je vaše objednaná zvěřina, přeji dobrou chuť," popřál číšník. ,,Děkujeme," kývl Ryan a společně s Amandou načl porci.

,,Jak vlastně vypadá Riverside?" Nakousla Amanda při jídle překvapivě první konverzaci. Za tu dobu oba nejistě navrhli vstřícné tykání. Ryan vypadal zaraženě. ,,Nikdy jsi tam nebyla?" Mladá žena trochu zklamaně zakroutila hlavou. ,,Opouštíš vůbec někdy vesnici?" ,,To ano, Ryane, ale....jen zřídka. Za lesem vlastníme s mým bratrem Joshem farmu, o kterou se staráme. Občas tam chodívám pracovat nebo jen kontrolovat zvěrstvo, jinak...pořád bývám uvězněna tady. Valenský les je jako jedno veliké vězení. Moc obyvatel ze strachu raději dovnitř ani nohou nevkročí. Stín toho místa děsí vesničany už po staletí. Svírá nás ze všech stran, nepropustná stěna dělící vesnici od širého okolí," šeptala tajemně dívka, v hrdle uvízlý tuhý knedlík stresu. ,,Doslova ….. živé vězení," dodala zkroušeně. Pouhá vzpomínka na nedávné zážitky Joshově mladší sestře sevřela pevně ocelovým stiskem útlý krk. Coniino záhadné úmrtí jí nedalo spát. Ryan zvědavě Amandu sledoval. Trápila se, poznal to ihned. Chtěl mladé vesničance pomoci, jenže nevěděl absolutně jak. Podpůrně chytil dívčinu bledou ruku. ,,To....je mi líto. Mohl bych být nápomocen?" Hlas Riversideského obchodníka zastřela lítost. Amanda úlekem vytrhla ruku z jeho. ,,Jsi laskav, ale není třeba," vstala úprkem. ,,Amando...já...omlouvám se, nechtěl jsem vás....promiňte, chci jen pomoci," koktal omluvně Ryan, vyčítajíc si zbrklé posunky. ,,To je v pořádku. Nic se nestalo, já...už stejně budu muset jít." Obklékla dívka svůj kabát. ,,Těšilo mě, Ryane, děkuji za zpříjemnění dne a oběd. Až budete projíždět lesem zpět domů, opatrujte se," kývla a smutně vykouzlila na tváři lehký úsměv. ,,Sbohem." S těmito slovy opustila nadobro hostinec.

Se ztrátou jedné masky přichází další

Sun, 04 Mar 2012 13:37:00 +0100

Jelikož jsem ztrácela postupem času svou postavu Eloryu z příběhu Dragon age, který jsme psali s Agrenejem, začali jsme úplně nový e-mailový příběh z prostředí Skyrimu. Občas je dobré udělat změnu a mě toto velmi prospělo. Doufám, že to Agrenej cítí stejně :)

Selena Amariel

Tato postava se mi podobá hned po Elenye snad nejvíce. Sdílíme spolu hlavně přístup vůči společnosti lidí, proto raději zůstáváme uzavřené ve své ulitě a nevylezeme, pokud to není jen opravdu nutné. Obě nejsme přátelské typy a podle toho pak vypadá náš počet přátel. Já jich mám jen pár, za to Selena jen jednoho. Naše nedůvěřivost vůči ostatním přivádí okolí občas až k zlosti, ale nás to netrápí. Jsme jen samy sebou.

Selena od mala vyrůstala v Cyrodilském Temném bratrstvu. Členové cechu obávaných vrahů našli malou tříletou holčičku v kalužích krve sedět mezi kousky jejích rozsekaných rodičů. Vrahové se proto dítěte ujali a Selenin život začal na novo. Tentokrát v jiné rodině. Už od mala byla cvičena na budoucího vraha tvrdým výcvikem, který měl za úkol děvče naučit způsobům chování chladnokrevných zločinců. Díky tomu se seznámila s takzvaným Mluvčím, pravou rukou Naslouchače, Lucieanem LaChancem. Muž jí začal trénovat osobně a Selena tak získala v životě jediného přítele. Jenže Lucien byl jediný, s kým mladá světlovláska mluvila. K ostatním v cechu se chovala chladně, odměřeně a odtažitě. Upír Vincent brzy upozornil Luciena na Seleninu zálibu v krvi, brutalitu a neustálou touhu zabíjet. Dívčino chování se rychlo stupňovalo a počty jejích obětí rostly. Zelenooká bretonka totiž nezabíjela oběti určené zákazníky, často holdovala vraždění ze zábavy. Nikdo ji ale nezadržel ani nic nevyčetl. S dovršením 19 let začaly v bratrstvu nepokoje. Lucien upozornil na zrádce mezi bratry a sestrami. Pověřil důležitým úkolem svou žačku Selenu, které věřil ze všech nejvíce. To ale dívka nevěděla, že tento úkol se pro ni stane nejtěžším rozhodnutím, co kdy musela podstoupit.

Aby byl zrádce zlikvidován, musela zavraždit všechny členy cechu z nižšího řádu sídlícího ve svatyni. Zrádce totiž nebyl odhalen, proto museli zemřít všichni. Jak Lucien zadal, tak se i stalo. Tímto to ale zdaleko ještě neskončilo. Selena dostávala Lucienovi rozkazy v podobě dopisů pečlivě schovaných na různých místech. V dopisech stála jména těch, jejichž smrt byla někým vyžádána. Mladá vražedkyně tedy rozkazy věrně plnila a posílala duše za Otcem Hrůzy, Sithisem. K její smůle byla později navštívena Lucienem, který jí oznámil, že dopisy jí neposílal on, tudíž někdo úplně jiný. Jména v dopisech nepatřila obětem zakázky, ale zbylým členům bratrstva, pohybujících se mimo svatyni. V Seleně se to prádzno ještě rozrostlo. Když jednoho dne jela na místo srazu s Lucienem, zjistila, že její učitel byl zavražděn z podezření ohledně zrady cechu. Jenže Lucien byl zcela nevinný, takže zemřel zbytečně. Dívka tedy ztratila svého jediného přítele díky obyčejnému podezřívání. Řád Černá ruka jmenoval Selenu na Mluvčího místo zemřelého Luciena.Členům vůdčího řádu bratrstva, Černé ruce, tohle všechno došlo, když při vzývání Matky Noci v Bravilské svatyni na všechny zaútočil sám Naslouchač a zabil skoro všechny kromě Seleny a jedné sestry. Selena ve snaze zachránit ducha Matky před zrádcem šíleného Naslouchače zabila. Bretonku neodvratně čekala hodnost Naslouchačky bratrstva, nejvýše postaveného vraha v cechu, který jediný dokáže naslouchat slovům ctěné Matky. K neštěstí všech byla Cheyndinhalská svatyně cechu objevena a kompletně vypleněna. Přežili jen dva. Mezi nimi byla právě Selena a Strážce Matky Noci šašek Cicero. Selena před císařskými vojáky, kteří dívku pronásledovali, prchla až do Skyrimu, kde byla chycena samotným generálem císařských v Cyrodilu, věhlasným Tuliusem. V Helgenu měla být popravena za své činy, jakožto masová vražedkyně, ale zhouba všech králů dobra, král draků Alduin ji v podstatě zachránil život. Selena putovala Skyrimem, až se jednoho dne setkala v Morthalu s elfským mladíkem, který ji neustále sledoval. Dokonce se vloupal bretonce do domu, ale to byla jeho největší chyba v životě. Byl ve špatný čas na špatném místě. Aniž by tušil, koho to vlastně sleduje byl Selenou chycen a dodneška je dívkou vězněn. Snáší dívčino týrání, mlácení a časté pokusy o jeho smrt. Nebýt velikého štěstí, Agrenej už následuje své elfské bratry a sestry do hrobu. Za trest byl Agrenej pověřen Skyrimským Temným bratrstvem chránit velectěnou Naslouchačku, takže vyplívá, že se Seleny holt nikdy nezbaví.

Na obrázku poslední žijící členové Cyrodilského bratrstva - Naslouchačka Selena a Strážce Matky Noci Cicero

Válka ve Skyrimu

Thu, 01 Mar 2012 12:15:09 +0100

Myslím, že tohle ani komentovat nepotřebuje:)

Dragon age -David Gaider

Thu, 01 Mar 2012 11:33:45 +0100

Děj: Když je zrazena a zákeřně zavražděna Moira, Marikova matka, je mladý následník trůnu donucen ujmout se nové role. Pronásledován orlesiánci, obklopen špiony a zrádci, podceňován vlastními lidmi pro své mládí a nezkušenost, se staví do čela armády rebelů. Jak skončí Marikova cesta za právoplatným dědictvím? Pomstí smrt své matky? Získá zpět ukradený trůn?
Ukradený trůn potěší příznivce klasické fantasy, které by jinak příslušnost knihy k hernímu světu mohla odrazovat. Děj je totiž zasazen před události ze hry samotné, takže její znalost není vůbec nutná. Milovníci fantasy tak získají mimořádně čtivý, akcí nabitý příběh a fanoušci hry se ještě dozvědí něco navíc o fascinujícím světě Dragon Age.

Můj názor: Fanoušci hry by určitě měli tuto knihu číst. Znalost, jak bylo už výše řečeno, není nutná, ale obohatí vás to o nové a možná překvapivé inforamce. Například: Každý zná hrdinu Fereldenu Loghaina jako pouhého podlého zrádce, ale po přečtení knihy jsem se nad jeho zradou zamyslela. Stále sice myslím, že to šlo vyřešit jinak, ale alespoň chápu, že měl důvod a hlavně pravdu nesouhlasit s Cailanem v povolání Orlesiánských vojsk na pomoc. Vzhledem k tomu, co Orlesiánci prováděli v této knize, se jeho pobouření ani nedivím. Přesto s jeho úmyslem odstranit Cailana nesouhlasím doteď. :)

Skyrim- drsná země na severu Tamrielu

Sun, 26 Feb 2012 12:14:35 +0100

Trochu něco z přírodopisu, ať tu nemáme jen samé screenshoty

Přírodní rezervace Peklo u České Lípy (Liberecký kraj)

Sun, 19 Feb 2012 20:15:52 +0100

Toto místo je dle mých zážitků přímo úchvatné. Sama jsem ho navštívila a od té doby jsem ho začala nazývat ,,Kousek Ráje". :)

Tichý obdiv

Sat, 11 Feb 2012 18:28:05 +0100

Chodbami běhají splašené sestry. Kupodivu jejich unavené tváře neopouští rozzářený úsměv. Nacházím se ve 3. patře Liberecké nemocnice, kde sídlí cévní chirurgie. O tu ani nejde. Mé oči s nervozitou pozorují veliký nápis na dveřích s kouřovým sklem ,,Centrální sály". Dnes mám výseč, na kterou jsem se těšila snad celou mou dosavadní praxi. Pořádný nádech mi pomáhá přelstít nepříjemný pocit v napjatém břiše. Operace jsem viděla prozatím jen v televizi a každý chápe, že svět medií a holá realita jsou dvě velice odlišné věci. Křečovitě svírám svůj pracovní deník, přes sesterskou uniformu pletený hnědý svetr chránící před venkovním mrazem. Ten okolní chaos okolo mne nyní neexistuje, jen já a ty osudné dveře. Odhodlaným krokem kráčím blíž a blíž, kličkujíc mezi zdravotníky a pacienty, co mne uctivě zdraví. Jakožto poloviční zaměstnanec nemocnice vím, kolik práce zde je, takže toleruji občasné vrážení postav v bílých lékařských pláštích.

Nahlášení jména dělí mne a ty dveře, jenže přibíhající sanitář mě žene kupředu, kontroluje mou vizitku připlou na prsní kapse a div ne násilím tlačí do hlubin oněch dveří. Došlo mi, že není času nazbyt. Oblékám si speciální sálový oděv, gumové pantofle, na hlavu operační čepku a po důkladné dezinfekci rukou mažu vstříc světu operací.

Nikdy jsem neviděla tolik chaosu. Lidé pobíhají sem a tam, pokřikují na sebe, převážejí pacienty s akutními případy, někteří prozměnu uklidňují ty, co musí na operaci bohužel čekat. Posilující lok sladkého pití na cestu a už jsem natlačena do sálu č. 1. Operace kýly sotva 10- letého chlapečka. Zajímavá podívaná. Dalších několik menších operací mám za sebou, jako například (křečové žíly, menší zákroky na ruce..), nyní zbývá už jen operace žlučníku společně s varixy (křečové žíly) na obou nohách u postarší pacientky. Dle informací od lékaře masivně krvavý zákrok. Mé břicho se nejistě stáhlo. Hlavou kolovalo tolik myšlenek, že sotva šly zabrzdit. Moc na vybranou jsem tedy neměla. ,,Pokud se ti udělá nevolno, odejdi, nebo si dřepni na zem a já si pro tebe příjdu." Hlas sálové sestry za zády zní tak naléhavě. Berme to jako zkoušku, dejme tomu.

První na řadu přicházejí varixy. Operující lékař mě oslovuje a zve blíže, abych všechno viděla pěkně naživo. Jenže všude platí aseptický přístup, proto dávám ostražitý pozor, abych se absolutně ničeho nedotkla. Instrumentářka mi dokonce uhýbá z cesty, připravujíc nepřeberné množství ,,řeznických" nástrojů. Nakukuji dovnitř obrovské díry v levé noze. Kousky svalů, nitky žilek a protkané systémy kapilár. Zvědavě naslouchám každému slovu doktora a v duchu přemítám větu: ,,Miluju tuhle práci" . Anesteziolog se na mě vesele kření zpoza zeleného závěsu halícího pacienta a rukou udává žádné změny v jeho stavu. Hlavní operatér propichuje jakýmsi zvláštním šroubováčkem kůži, kterou tahá směrem vzhůru, aby vyčistil zanesené kanálky žil dolních končetin. Jakmile šroubováček vylézá ven, z dírky vytryská taková masa krve, že tím ohodí absolutně všechny okolo operačního stolu. Krev špiní i vyleštěnou podlahu, přístroje a samozřejmě naše pracovní úbory. Nenapadá mě nic jiného, než slovo ,,řezníci". Pár vteřin všichni přítomní, nejenom já hledí zasekle před sebe, pak práce znovu pokračuje. Tiše sleduji tu titěrnou práci operujících, stříhání každé sebemenší části, do kterých bych se ani netrefila. Vždycky jsem obdivovala pevné ruce doktorů bez známek nervozního třesu. Takovou práci mohou dělat jen ti nejotrlejší a nejtrpělivější.

Bílý večer

Thu, 26 Jan 2012 12:57:15 +0100

Portréty

Fri, 20 Jan 2012 15:29:16 +0100

Ladovská zima

Tue, 17 Jan 2012 13:37:10 +0100

A je to tu zase. Každoroční tradice. Prosinec je jen začátek a Leden ten zlatý nejkritičtější střed. Auta končí ve smycích, nehodách, po ránu silnice do Liberce nepluhované, takže se dá sotva projet a lidi se klouzají jako na kluzišti, přitom se brodí sněhem, zachumlaní do teplých bund a kapucí. Tiše snášejí tuto každoroční nadílku, trpělivě a celkem i radostně. Nejenom lidé se klouzají. I pluhy odsunující bílou peřinu bokem na malém náměstí, ujížděly do takových smyků, že jsem je už viděla pomalu kdesi ve zdi parku. A to je na tom Liberec ještě hodně dobře. Okolní vesničky (třeba jako ta naše) to zasáhne nejvíce. Na ně totiž pluhy tak trochu zapomínají a jsou většinou položeny výše, než naše krajské město, proto je tam vždy více sněhu než v Liberci.

Fotky pocházejí od mého známého, tudíž tentokrát nejsou mé dílo. :)

Screenshoty- 02

Sat, 14 Jan 2012 17:20:06 +0100